29. září 2010

29. září 2010 v 19:59 | *Nanna |  My Diary
Dear Diary!

Jak se mám? Nehorázně fajn =))* Teda aspoň částečně. Ještě není ani osum a já už mám skoro všechno do školy ♥ Nadšení =) Do repráčků u mobilu, který leží v koutě mého pokoje na nabíječce, hraje Beatles - Let It Be. Je to úžasná písnička - překlad - nech to být. Vždycky, když jsem naštvaná, potřebuji tu větu - nech to být. O tom "převratném" dnešku si ještě přečtete =D Jinak teď jsem papala smažená vajíčka ... a nejspíš si je budu dělat i na snídani =D Smažená vajíčka jsou moje osobní psycho ujeťárna =D Hlavně ty moje tajné přísady ... no to byste snad ani nechtěli jíst ... říká se tomu sedlácká večeře. Všechny zbytky, ať je to třeba chleba, nebo poslední plátek sýra se nakrájí na kostičky nebo plátky a zamíchá se to s vajíčkama. Perfektně se tak vyklidí lednička a nemusíte tam přechovávat zbytečky =D

Jestli vás zajímá, jak to vypadá s mou beznadějnou láskou, tak se ani neptejte. Jsem na tom divně. Vidím ho, koukám na něj, koukám na něj, koukám na něj, konec přestávky. Nemůžu za to, že je vždycky tak blízko a moje oči se neubrání ... protože je ovládá srdce a to ví, že nějaké to potěšení potřebuji. Krásnej ♥ V poslední době podle motta Let It Be (už to dohrálo =D) si ho přestávám všímat, ale tím pádem mi ho osud ještě víc dává před oči. A tak, nestíhám sklápět pohled, nestíhám se usmívat =D Znáte ten pocit, když srdce se chce, abyste se dívali a mozek ne? To pak vznikne taková exploze, že když se na něj dívám dlouho, mozek si to vyčítá a když se na něj dívám jen chvilku, vyčítá si to srdce =P Nebudu rozebírat x))

A víte co je na tom nejhorší? Už je online a já mu beztak zase nenapíšu ... ale mohla bych to zkusit. Ale ne, mozek má zase kecy =D Copak by ti to nevinné ahoj ublížilo, ty inteligentní mozku? Ne, ty hloupé naivní srdce, ale co si pak o nás pomyslí? O nás a hlavně o člověku, kterému patříme (já =D)? Tak fajn, jdeme dál =D Mám si lakovat nehty? To počká, co takhle další odstavec? Třeba by odstartoval konečně smysluplný článek =D Fajn, dva entry a jde se na to =D

Dnešek byl vážně převratný. No fajn. Ve škole mně totiž nikdo nevnímá. Takže moji prý že přátelé mně nechávají napospas. Nic. Žádná reakce na nic a to já je poslouchám a vnímám je. Příjde mi to nespravedlivý. A pak ten divadelní ... to byl mazec. Ronniee, mám ji ráda. Robrá kamarádka, trochu ulítlá psycholožka, nic nechápající kamarádka, ale mám ji ráda. Teda spíše měla jsem ji ráda. Od té doby, co se mnou chodí do divadelního, je to samej Kuba, Kuba, Kuba. No o rok mladší, o hlavu menší celkem v pohodě kluk. Ale co kámoška? Nic, nezájem. I Kuba býval můj kámoš, ale teď si jaksi moc rozumí s Verčou. Přeju jim to, ale Ronns = Verča mně strapňuje před ním kdekoliv jsme, cokoliv děláme. Vždycky si najde nějakou hlášku, jak svou nejlepší kamarádku odstřihnout od ostatních přátel. "Děkuji" vážně Ronniee, Let It Be.

Takže teď jen tak sedím, ťukám a už čtvrt hodiny nevnímám. Takže už jen max. 2 články, fajn? Děkuji za podporu, za obíhání, za pomoc. 

Yours *Nanna
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Klikni a dozvíš se kolikátá/ý si klikl/a ;)

*Click*

Komentáře

1 •Pet!nka• | Web | 30. září 2010 v 17:31 | Reagovat

Kamarádi občas pořádně lezou na nervy :( ale ono se to určitě zlepší, neboj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.