27. března 2011 // *Vítejte...

27. března 2011 v 20:26 | *Nanna |  My Diary
... na blogu povrchního a líného blázna.

Štvě vás to? Mě by to štvát mělo. Mělo by mně štvát, že jsem taková, a že vám o tom pořád píšu. Pusu na zámek. Už mlčím.

A jaká je tedy dnešní problematika? Uff. Té je. Sudy by se s ní daly plnit. Je divná, ne příliš přirozeně problematická. To zas dělám ze všeho vědu. Takže? Jde se vyprávět. Ano, včera se *Nanna rozhodla, že na něj zapomene. Jelikož si na to vzpoměla až v poledne, odložila to na den následující. To ovšem měla hodně blbě vymyšlené. Zítra totiž potká toho onoho... ehm... takého... jedince, usmějí se, pozdraví se a ona? Zůstane celý den usměvavá ani s nejmenším náběhem na splnění jediného přání pro ten den - zapomenout. Bude rozradostněná a bude básnit, bude slintat, bude tím obtěžovat většinu svých přátel, ne-li všechny. Achich. Nikdy jsem netušila, že to bude tak těžké. Ale měl by vědět pravdu. A já taky. Nemůžeme spolu být, žijeme každý v jiném světě. Mohla bych se občas taky zamilovat do někoho, koho by se celá škola nebála a nepřipomínal jim upíra. Ovšem to je jen další z nesplněných cílů. Jako třeba omezit Facebook, jelikož dost hnusně a povedeně požírá můj cenný a drahocenný čas, který bych - popravdě - mohla věnovat blogu.

Jediný problém této problematiky zní - a co když se stane něco nového, o čem bych měla vědět?Něco, co mi v žádném případě nedovolí zapomenout. Každý den se krmím touto nadějí. No a to asi všichni. To ten Zuckerberg měl sakramentsky dobře vymyšlené. A neděkuji mu za to. Děkuji mu za... něj. Za to, že Facebook přidává sebevědomí ku psaní si s neznámých lidí (do kterých jste čirou náhodou nesmírně zamilovaní). Ale za nic jiného ne. Měla bych se na ten Facebook vykašlat, všechno by šlo rychleji. Ale... nemůžu. Diagnóza zní jasně. Ta baba je závislá. Pokud přežije, bude jedna z mála. Pokud vydrží spát v noci, je na tom ještě dobře. Juchů?

Představte si, že kolem lítají vevrky v tryskáčích. Dělali byste s tím něco? Možná, ale každopádně by jste nad tím neměli nějakou přílišnou moc. Takhle chutná bezmoc. Bezmoc s větší kapkou fantazie. A jak chutná moc? Zkuste si koupit lepší tryskáč. Ať to stojí cokoliv. Každopádně vám to pomůže je dostihnout a třeba jim i vynadat. Je vědecky dokázáno, že k večeru lidem funguje lépe fantazie. Ať už s alkoholem nebo bez něj, stejně se všichni večer cítí nejvíc šílení a povídají nesmysly. Ti nenormální, samozřejmně. Ti, kteří fantazii nemají, nudní, neohrabaní moulové, jako jsem třeba občas já, ti ať se jdou zahrabat. Do peřin. A ať si nechají zdát o nudném světě plném nudných emocí. Bez výkyvů. Závidím jim? Možná, možná ne. Možná jsem věrná svým tryskovým veverkám.

A co povídka? Hm? Na světě není moc těch čtivých. Na světě není moc těch dobrých, co se dají číst. Proto nepíšu nic na téma týdne. Nebylo by to čtivé, stejně jako většina ostatních. Achich. Zase plácám. :D Jsem neskutečně nudná a nečtivá. A chudák Bailey si bude muset na vstup do nového domu oficiálně počkat. Protože v mém momentálním rozpoložení by z toho nevzniklo nic dobrého a pěkně čtivého.
I´m, who I´m, but I´m not you!
Tumblr_lgvuiaunpj1qhp2hzo1_500_large
Maybe, It´s time!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikni a dozvíš se kolikátá/ý si klikl/a ;)

*Click*

Komentáře

1 •Pet!nka• | Web | 28. března 2011 v 17:20 | Reagovat

S facebookem jsme měla dost podobný problém. Pořád jsem si říkala, že se stane něco, co budu nutně potřebovat vědět. Ale zrušila sem ho, jsem dobrá. I když věci do školy se mi shání trochu líp, mám asi o tři hodiny času víc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.