Smysl života // 5. kapitola

4. března 2011 v 21:05 | *Nanna |  *N píše
Další díl... hope you like it ;)
Ujeli jsme již pěkný kus cesty. Do vysněného cíle, domů zbývalo přibližně deset minut. Měla jsem smíšené pocity… jsem pryč. Už to nezměním - ani nechci.
Byla jsem rozespalá z tak dlouhé cesty. Už jsem ani nepočítala, kolikrát jsem po cestě zívla a kolikrát jsem upadla do toho spánku, kdy máte otevřené oči, ale nevnímáte okolí. Bylo něco kolem páté hodiny odpolední a já jsem si připadala unavená už nyní. Samozřejmě, že jsem se těšila na nový dům, na svůj nový pokoj a na věci, které si tam s pomocí stěhováků naskládám z obrovského stěhovacího náklaďáku, který byl nejspíš již na místě, ale moje energie nebyla zrovna velká. Nicneděláním se člověk občas unaví.
Do sluchátek mi hráli opět ti instrumentální Two Steps From Hell, které jsem si pustila až teprve před pár minutami. Nemám přesnou představu o tom, co jsem dělala celou cestu z Painstretonu do Monbreaku. Mikrospánek mi zahaloval myšlenky většinu cesty. Kdo ví, jestli jsem nespala i teď. Moje myšlenky byli tak rozhozené, že jsem si otevřela okýnko, abych se nadýchala čerstvého letního vzduchu.
Moje oblíbené žluté tričko bylo na krajích pomačkané z toho věčného převalování se. Pověsila jsem si sluchátka na krk a začala jsem se rozhlížet po krajině, která bude zanedlouho mým domovem. Zvláštní pozornost jsem věnovala ceduli v dálce, z které i přes vzdálenost, která se neustále zmenšovala, bylo jasně napsané Monbreak.
Ten pocit byl nádherný - a dodával mi energii. Minuli jsme ceduli, vítající nás v tomto městečku. To městečko nevypadalo, že by bylo zrovna nejmenší či vesnička odstřižená od civilizace, ale velkoměsto se tomu říkat nedalo. Míjeli jsme domy malé, velké, šedé, bílé, barevné. Obrovské vily i malinké chatrče. Nevěděla jsem, jak velký bude ten náš, ani jeho barvu jsem neznala. Prý překvapení - nesnášela jsem je. Bylo pěkné, že se najednou stane něco jiného, ale ty překvapení vás nechávají v takovém podivném očekávání, napětí a nervozitě, že se vám pomalu začínají odcizovat.

Zatáčeli jsme pořád do větších a větších bulvárů. Projížděli jsme kolem domů dvakrát větších než je ten náš bývalý, kolem sídel s mohutnými zahradami, obrovskými prosklenými stěnami a kuriózními okýnky. Přišlo mi to směšné… než jsme u jednoho zastavili.

"Tadá!" zvolal tatínek a otvíral mi dveře. Popadla jsem kabelku a nejistě jsem vystoupila před auto. Protáhla jsem si končetiny a ztuhlé svaly a sledovala jsem rodiče, jak koukají na ten samý zámek jako já. Jinak jsem to nazvat nemohla. Obrovská budova plná obrovských oken, věžiček a s nádhernou zahradou. Neutajila jsem rozzářený úsměv, i když jsem měla pochybnosti, jestli nám nepatří třeba jen jedna z těch mnoha věžiček.
"Tohle celé je naše Bailey," řekla mamka, "sama tomu nemůžu uvěřit!"
"Wow," řekla jsem s vypětím veškerých sil. Všechny pochybnosti padly a já jsem obrovskou bránou vkročila pravou nohou do jednoho z nejmenších v této ulici, ale přesto obrovského paláce. Doklusala jsem po kamenném chodníčku lemovaném pečlivě zastřihnutým živým plotem, až ke dveřím, nad kterými se tyčil nápis "Burnettovi".
"Vypadá stejně jako před lety," usmála se maminka. A podala mi černobílou fotografii takové zmenšeniny zámku. Opravdu jsem si tak připadala. Byl asi poloviční, než nějaký honosný zámek, ale nádherný.
"Za peníze, co nám po tetičce Beátě zůstaly, jsme ho nechali upravit přesně tak, jak vypadal, když jsem sem jako malá jezdila na prázdniny. Tetičce by se to tak určitě líbilo."
Maminka vypadala, jako by každou chvilku měla začít plakat. Otec ji lehce objal a všichni tři jsme přistoupili blíž ke dveřím.
Mamka vytáhla z kabelky obsáhlý svazek klíčů a tím největším zavěšeným na svazku za malou sponku ve tvaru královské korunky odemknula sídlo. Pořád jsem nevycházela z údivu. A ani tehdy, když jsem spatřila, co všechno se přede mnou rozprostírá.
Musím vás napínat, zlatíčka. :P

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bloom | E-mail | Web | 4. března 2011 v 23:04 | Reagovat

Oh! Krásné těším se moc na pokráčko :-P
U mě je vyhodnocení VGS a další úkol :D http://eliscullen98.blog.cz/1103/vyhodnoceni-1-kola-vgs-dalsi-ukol

2 Verča* - affíí | Web | 5. března 2011 v 10:24 | Reagovat

ahojky :-) nedalo mě to, tak si prohlížím naše affí, nemám na to moc času :-( a musim říct, že máš nádhernej layout! až budu mít ještě víc času přečtu si celej příběh na pokračko ;-) fakt úžasnej blog máš :-)  Verča*

P.S.: Paramore taky zbožňuju :D  ;-)

3 •Pet!nka• | Web | 5. března 2011 v 12:42 | Reagovat

Hustě, já chci taky bydle v takovém zámku.

4 ♥-Roxy-♥ | Web | 5. března 2011 v 17:14 | Reagovat

No moc jsem to napochopila, možná protože, že jsem nečetla ty předchozí :D:D :)

5 Kate | Web | 26. března 2011 v 18:59 | Reagovat

úžasný díl :) těším se na pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.