18. dubna 2011

18. dubna 2011 v 21:27 | *Nanna |  My Diary
Dear Diary!

Opět já - možná od zítřka kapku rockovější, šílenější a pěknější (tak to asi ne). Každopádně nálada celkem na vysoké lajně. Trošku ve stresu z rodičů, kteří mě volají dolů. Trošku ve stresu z toho, že si kvůli blogu nestihnu udělat úkoly. Trošku ve stresu ze svého předchozího života a z nejspíše nevydařené lásky. Každopádně žiju. A jako tvor života schopný a psaní schopný - chystám se napsát něco smysluplného. :)

My Role Model
Nevím, jestli se tomu dá tak říkat. Ona je úžasná, talentovaná a pěkná. Ona je moje kamarádka. Možná... možná v ní mám část svého životního vzoru. Možná bych chtěla být taky taková nespoutaná a obdivovaná. A možná, když mi on napsal, že ji zná, začala jsem jim to neskutečně přát. I když je mezi nimi něco podobného, jako mezi mnou a ním. Asik má stejné šance. Ale... nechápu proč, když se o ní byť jediným slůvkem zmínil, vykouzlilo mi to na tváři úsměv. A do jakých rozměrů asi dorostl, když jsem mu napsala, že je seznámím, ale on se chtěl nejdřívě seznámit se mnou. Na mém názoru na ni to ale nic nemění. Ona je nezfalšovatelná osobnost. A je to jediná, které bych to s ním přála. Protože na ni bych nežárlila. A ani nevím proč. Občas člověka napadají nepochopitelné věci.

Love? Please Wait...
Ano, všechno se to na mně hrne. Ash, RG, láska? Ne! Ano? Ne! Smíšené pocity. Ashe rozhodně nemiluji, i když něco, jako mírňučké přátelství mezi námi zavládlo. A k onomu Árdžímu cítím den ode dne větší náklonost. Možná je to tím, že na něco, co vám ryje do srdce každé ahoj, co vám poví se nedá zapomenout. Vlastně na někoho. Na něj. A možná jsem naivná... ale asi opravdu věřím ve šťastné konce. Moje já je schizofrenicky rozděleno na dvě střídající se období (opravdu nejsem schizofrenik, ale potřebovala jsem to nějak objasnit) - Období naprosté zamilovanosti - jako kdybychom ho neznali. "On se na mně usmál! On mně pozdravil! Miluji ho a věřím v lásku!" vs. období smutku a zklamání: "Zapomeň na něj, teď je tu kariéra, teď je tu škola, nemáš na něj!" Každopádně v jednom období se nedokážu vnutit myšlenku druhého období. Do nadějné nádoby beznaděj nenaliješ. Achich, zase ty moje citáty.

Poland
A teď něco málo o onom Polském výletu. Nezapomenutelné. Ty naše příběhy o Alexandru Pupušinovi a Handgrifovi... bez pointy, ale přesto úžasné. S kamarádkou jsme večer nemohli usnout. A tak jsme vymýšlely příběh. Vskutku zajímavý příběh... a někdy ho možná zvěřejním. Denodenně tam padaly takové hlášky, které bych za normálních okolností nikdy nevymyslela. A potom jsme dabovaly nějaký film na Disney Channelu tak, že jsme vyply zvuk a popustily jsme uzdu fantazii. Ale dny byly taky naproto dokonalé. Nekonečno fotografií (nějaké určitě zveřejním), jízda po Krakowě v kočáře taženém párem koní, jízda na lodi, a potom prohlídka hradu... Byly to úžasné dny plné zábavy. Ale skončili a zítra škola. Kterou asi nepřežiji. Ale ještě něco k Polsku. Koupila jsem si barevné pramínky do vlasů, jedno tričko s kočkou a placku s Green Day (21st Century Breakdown), která je naprosto dokonalá!! Snídala jsem v čokoládnovně v jednom obchodním středisku (Galerie), které bylo skoro jako Galerie Vaňkovka (vygooglite si to, prostě prosklené obchodní centrum :P), které bylo jen asi 200m od našeho apartmánu. Chce to zopakovat! Omlouvám se za neaktivnost. ;)

Zítřek
Popravdě se zítřku trošku obávám, už jen kvůli mým navlněným vlasům, růžovým falešným pramínkům a těm úkolům, které nemám. Tak snad... to nějak projde. Asi ne. Ale snaha byla. Nebyla.
Každopádně jsem tak polovičně slíbila pozdravit ho a začít se s ním bavit. Tak to ještě musím nějak naplánovat... abych pak mohla říct: "Já si to tak pěkně naplánovala, ale ono to nevyšlo!" :P To jsem celá já. Zítřek nepřežiju už z několika důvodů. A tím jedním je Francouzština. Zítřek ráno bude věnován vlnění vlasů a šprtání se. No bájo. :P Ale určitě ještě večer napíšu, nejpozději o půl šesté tu. A pokud to vyjde... možná už v pět. Tak mi držte palečky, mám vás moc ráda. :P

Adios, xxx Nanna!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni a dozvíš se kolikátá/ý si klikl/a ;)

*Click*

Komentáře

1 •Pet!nka• | Web | 19. dubna 2011 v 19:58 | Reagovat

To jsem ráda, že sis Polsko užila. Je to tam svým způsobem moc hezké, jen já jsem tam byla trochu deprimovaná, protože jsme byli i v Osvětimi :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.