Ranní ptáče .

26. dubna 2011 v 8:18 | *Nanna |  WebMiss *Nanna
Neberu to jako deníček, protože je moc brzo. Beru to jako článek, protože jsem vstala moc brzo.
Ignorujte předcházející větu. To ty moje pocity a nálady, kterými vás tady krmím.

Dneska ráno takové malé brzké vstávání. Proč? Proč o prázdninách vstávám vždycky pár minut po sedmé (dnes 7:11). Sama nevím. Bez budíku, bez čehokoliv, kromě silného deště, vyplňující tu nudnou noc, strávenou jednou přerušeným spánkem. Stihla jsem se podívat na Facebook, na stránky Paramore (ano, na počítači mám Flash Player, takže očekávejte nová videa a fotky), na blog a nejspíš oběhnu Affíky. Stihla jsem zahrát na klávesy bezchybně těch ubohých šest skladeb, které hraji pořád (tak fajn, nejsou ubohé, ale v mém podání... a navíc je některé neumím celé). Do této elity, jejiž noty mi padly pod ruku patří: Lady Gaga - Born This Way (Piano Version), Lady Gaga ft. Beyoncé - Telephone, začátek Yiruma - River Flows In You (ale jednou se to naučím celé, je nádherná), Soundtrack z Madagaskaru - Alex On The Spot. A pak ty dvě odrhovačky, co jsem se naučila v klavíru, který jsem od druhé třídy nikdy nenavštívila (myslím lekci, klavír vídám skoro pořád v různých učebnách ve škole a na ZUŠce - Základní Umělecká Škola).

Sur Le Pont D´Avignon (taková jednoduchá písnička pro malé dětičky, co se učí hrát na klavír :P) a Ode To Joy (Óda na radost) nebo-li Beethovenovu 9., nebo také tu písničku, co se zpívává snad ve všech hudebních naukách. Toť k mému rannímu umění. :D

Nemožné se stává možným. Ano, včera jsem četla povídku od něj, která čirou náhodou a nějakým velikým štěstím nebyla plná krve, vnitřností (chudák, by se na blogu tento týden vyřádil :D) a složitých jmen. Ne, byla plná... jeho. Detektivka. Raději bych měla mlčet. Ale - zázrak - ono se to opravdu dalo číst (reakce Ronniee: "Hůůůůstýý!" :D). Evangelion Imorte. Už mlčím. Nezamilovala jsem se do hlavní postavy. A už vůbec ne proto, protože se v ní vidí on sám. A já tušila, že... a jejda. A jejda. A jejda. A ještě jednou - a jejda. To by mi ještě zbývalo, zamilovat se až po uši. Proč se prostě nedají pocity na chvilku vypnout a pak zapnout? Aspoň láska by se takto ovládat mohla. Protože já se neovládám. :D :)

xxx Nanna
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Klikni a dozvíš se kolikátá/ý si klikl/a ;)

*Click*

Komentáře

1 //gLaM*PriNcesS// | Web | 26. dubna 2011 v 8:26 | Reagovat

skvělý článek...jaktože nejsi ve škole? :-D

2 KiX | Web | 26. dubna 2011 v 9:18 | Reagovat

Perfektní článek:) já chodím do klavíru 8. rokem a jako nic moc:D si šikula;) jinak s tou láskou souhlasím:PP

A spřáteluješ ještě? Ráda bych spřátelila:) ozvy se, dík:))

3 //gLaM*PriNcesS// | Web | 26. dubna 2011 v 9:49 | Reagovat

se máte...nám dali poslední volno na 1. stupni...://

4 •Pet!nka• | E-mail | Web | 26. dubna 2011 v 16:29 | Reagovat

Láska na ovládání? Bezvadný nápad, já bych to brala. A máš můj obdiv, že tohle všechno zvládneš zahrát.

5 Alča :) | Web | 28. dubna 2011 v 16:17 | Reagovat

Na klávesy jsem chodila chvilku v první třídě.. pak jsem všechno zapomněla :D a teď jsem se podle tutorialu na YouTube snažila naučit od Green Day 21 Guns a Boulevard of Broken Dreams..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.