Smysl života // 6. kapitola

24. dubna 2011 v 16:41 | *Nanna |  *N píše
S malou nejistotou, ale s velikou radostí jsem se rozběhla do obrovské haly. Malý zdobený stolek s vtipně zatočenými zlatými nožkami byl obklopen třemi židlemi stejného nebo alespoň podobného stylu. Na stolku stálo několik černobílých fotografií. Podlaha byla dřevěná bez jediného šrámku. Světlé dřevo ladilo se zlatavými stěnami této poněkud velké místnosti. Poněkud velké na halu. Místnost - jako sama o sobě by se velká nezdála. Na první pohled určitě ne.



Sledovala jsem rodiče, jak si se skrytým zaujetím prohlíží ostatní pokoje. Už je viděli na fotografiích. A maminka znala všechny zdi i nábytek z mládí. Ovšem bylo tam krásněji, útulněji. A bez tety o to smutněji.

Teta Beáta byla veselá pohodová stařenka. Byla to moje prateta, sestra mojí babičky, která zahynula před mnoha lety při autonehodě. Den před mými narozeninami - 16. prosince. Přesněji - den před mým narozením. Vždycky jsem ji chtěla potkat. Nebo se o ní alespoň něco dozvědět. Už jen proto, že mi byla v mém věku mysticky podobná. Vlastně já jí. Poznávám se v těch černobílých fotografiích, jako kdybych se dívala do zrcadla.

V místnosti s obrovským schodištěm byl obrovský obraz celé rodiny tety Beáty. Poznala jsem ji. Tetě mohlo být na obrázku přibližně šestnáct let. Dlouhé černé vlasy ji sahali téměř do výšky pasu a její hubenou a sportovní postavu by ji mohla závidět i sama Tracy. Ale na tu jsem nechtěla myslet. Beáta na obraze vypadala vesele, její veliké, čokoládově hnědé oči se mile koukaly přímo na mně

Vedle ní - čtrnáctiletá Viktoria Anna Deneverre. Blondýnka s jiskřivě zelenýma očima, poněkud menší, než zbytek rodiny. Znala jsem ji z vyprávění - inteligentní žákyně, fajnová sestra, poslušná dcera, obětavá matka jediné dcery Margareth Deneverre-Burnettové. Mojí mámy.

Za nimi stáli manželé Anna Patricia a Eduard Arthur Deneverrovi. Moji prarodiče si k sobě své dvě dcery láskyplně tiskli. Neměli tak vážně výrazy jako na fotografiích ve vstupní hale, ale možná jsem si jejich úsměvů v náhlém zaujetí další místností nevšimla.

Lákalo mně vyjít nahoru a podívat se na pokoj, kde již dnes přespím, ale následovala jsem rodiče do další místnosti v přízemí.

Byla to obrovská, přímo královská jídelna. V Painstretonu jsme měli jeden hrad. Nikdy bych netušila, že ta jídelna, kterou jsem každoročně na školním výletu - prohlídce hradu - vídávala, bude mít konkurenci u nás doma. U nás… doma. Znělo to tak nádherně. Náš dům. A dá se srovnávat s hradem.

Stěny této místnosti byly vymalovány starorůžovou. Sama jsem tu barvu milovala. Byla taková příjemná a zútulňovala tuto obrovskou místnost. O odstnín světlejší záclonky oddělovaly jídelnu od kuchyně. Jelikož byly poodhrnuté, již z druhého konce jídelny jsem viděla sladěnou kuchyňku. Oproti kuchyním na hradech nebyla moc velká. Svou šířkou se by se spíše podobala naší kuchyni v Painstretonu, kterou jsme již i se zbytkem domova - tedy, bývalého domova - prodali.

Na jedné z dlouhých stěn tohoto pokoje byly připevněny kamna s několika malinkými šuplíky.* Jejich příjemná světle hnědá barva ladila se stěnami. Vypadal opotřebovaně... ale mně stejně nabýval dojmu, jako kamna z nějaké pohádky o princeznách. Dlouhá deka, natažená přes ještě nedávno častokrát vyhřívanou plochu nad šuplíčky mně nutila přemýšlet, jestli by se na ní dalo pohodlně spát. Pochybuji.

Z jídelny vedly dvoje dveře. Jedny - jak jsem posléze zjistila - vedly do skoro prázndné spižírny, kde se nacházel jen smeták, mop, vysavač, žehlící prkno a krabice z nápisem - Čerstvé potraviny, která tam ležela bezmála minutu. Ten nápis. Čerstvé potraviny. Byl to takový malý obchůdek, který jednu ze svých poboček strčil do Painstretonu, jen abysme měli kde nakupovat. A zrovna k našemu domu. Mohla tam stát už tak dvacet let. Jak rády jsme si tam s Tracy kupovaly u pokladny lízátka a jiné cukrovinky... těm časům už ale odzvonilo. A já na ně nechtěla myslet. Bohužel se mi vzpomínky vraceli více než občas.

xxx Nanna
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikni a dozvíš se kolikátá/ý si klikl/a ;)

*Click*

Komentáře

1 Hanne Mozek | Web | 24. dubna 2011 v 18:04 | Reagovat

Slova pro drabble se mi vybrali zde - piste-povidky.cz. :) Už to mám spraveno.

2 •Pet!nka• | Web | 24. dubna 2011 v 20:42 | Reagovat

To je parádní dům. Ale nezávidím Bayley, jestli ho bude muset vysávat :D a hrozně se mi líbilo, jak si psala o rodině :D

3 sayu | 30. května 2011 v 19:50 | Reagovat

Jsi dost dobrá na popis. Úplně si to dokážu představit, jako bych tam byla! =D *další dííl prosíím*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.