Future... is calling .

28. května 2011 v 18:14 | *Nanna |  Téma týdne
Budoucnost... jak na ni pohlížet? Nejde tu jen o všední přístup ke světu - celý svět se přece netřídí jen na optimisty, pesimisty a realisty. Budoucnost se dá vidět nekonečna možnými způsoby. A dá se změnit? Dá se ovládnout? Nebo je nám souzený nezměnitelný osud?


Osud?
Co si o osudu samotném myslím já? Podle toho, co osud samotný znamená a obnáší. Pokud myslíte, jestli věřím na to, že budoucnost nemůžeme změnit - musím vás zklamat. V tom případě v osud nevěřím. Prostě se mi jen - a myslím, že nejsem sama - nechce připustit, že bych nemohla změnit svůj život, že už je všechno dané. Chci si dělat všechno, co chci. Chci bojovat, dokud mi neřekne, že mně chce. Já se jen tak nevzdám, že je někde s nějakou jinou. Neřeknu si - "Pfm, je to osud, co nadělám." Naopak - řeknu si - "Bojuj do posledního dechu." Něco ve mně nechce žít podle pravidel. A proto možná mírně zavrhuji tuto teorii. Prostě se mi v ní jen nechce věřit.
Pohled na svět .
Nemůžu vám tu jen tak na rovinu povědět - jsem optimista. Kdybyste se zastavili doma u všech mých přátel a známých - a věřte, že by to trvalo hodně dlouho - a dejme tomu udělali anketu - přišli byste na to, že jsem optimista. Že beru všechno s nadhledem a že neexistuje nikdo, kdo by mně rozhodil, kdo by zničil mé naděje a sny. Ale vezměme si to takhle - kdo z nich by mě znal lépe, než já sama? Tak ano - možná se neznám. Ale stejně tenhle všechen optimismus je jen součást masky, kterou si nasazuji, aby si o mně lidé nemysleli jen to nejhorší. Abych se nezačala najednou litovat. Protože to je ta pesimistická část mé osobnosti. Když je mi nejhůř, mám k ní blíž. Ale nikdy bych v té době nepořiznala, že jsem pesimista. Jen opravdu malé procento pesimistů přizná, že pesimistou jsou. Ale najděte mi čistého pesimistu - existuje? Podle mně každý má alespoň mírně pěkný pohled na svět. Alespoň v nějaké okolnosti, v nějakém ohledu. Vždycky prostě doufám, že se najde naděje. A ač se nenazývám čistým optimistou - mám k této skupině blíže, jako snad většina snílků.


Dreams .
Sny o lepší budoucnosti - skoro všichni je mají, i když - kdo by to veřejně přiznal? Ano - jsem snílek, často si domýšlím, co by se stalo, kdyby... a to mně občas dostává do mírných komplikací. Do komplikací sice jen mně a mé duše, ale stejně je to občas mírně depresivní. Dejme tomu, že si vysníte, že všechno bude v pořádku, že příjdete do školy či do zaměstnání, všechno se podaří, ve vztazích bude všechno klapat, peníze se pohrnou. Že si dneska uklidíte, že budete maximálně spokojení se svým životem... a ono nic. Příjdete do školy nebo do práce, pohádáte se a v nepořádku ulehnete do postele. A spát. Konec dne, třeba bude budoucnost lepší, ale řekněme si - kdo v to ještě věří? Kdo má ještě takové naivní sny, když mu je realita tolikrát nakopala do... slabin? Člověk musí být trpělivým snílkem, aby dokázal věřit a přát si i po moří zklamání. Asi jsem jím i já.

Secet .
Není tomu zas tak dávno, co jsem viděla takový zajímavý dokument. Jmenoval se The Secret - a popravdě mi nabídl nový pohled na svět. Pohled, co má neksutečně blízko k optimismu kříženém s realismem. Pohled, který prý "plní přání". Tak na to kouká normální člověk, který o tom dokumentu "jen slyšel". Taky jsem na něj tak koukala. A možná ještě méně důvěřivě, než kdy jindy, ale přesto jsem se na něj po nesčetnu doporučení chtěla podívat. A výraz "plní přání" plní přání, bych už do uvozovek radši nedávala. ♥


Little End .




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikni a dozvíš se kolikátá/ý si klikl/a ;)

*Click*

Komentáře

1 Kate | Web | 29. května 2011 v 12:34 | Reagovat

Taky nevěřím na osud ;) ten si vymysleli lidi, aby mohli oluvit své chyby tím že "se to muselo stát". Jasně nejlíp se znáš ty sama. Jedna holka z blogu co znám, je totální- 100% pesimistka. Já bych taky nejsem optimiska nebo pesimistka. Prostě jak kdy :)Taky jsem snílek.

2 •Pet!nka• | Web | 29. května 2011 v 15:21 | Reagovat

Jeden můj bývalý učitel mi vždycky říkal "Víš, Petro, svět je zatraceně zlej. Nikdo ti nic zadarmo nedá. Musíš čekat nečekaný a neučit se, že i na to špatný se dá dívat s nadhledem. Tak pojď k tabuli. Já vím, už jsi byla, ale čekej nečekaný."
A já od té doby čekám nečekané, protože svět je zlej a nikdo mi nic zadarmo nedá. Zcela odmítám připustit, že bych budoucnost neměla ve svých rukou! Nějakej osud sice možná je, může mi zkřížit plány, ale já ho můžu přijmout a pokračovat na svojí cestě k nečekanejm věcem, který mi nikdo zadarmo nedá!
Moc hezkej článek!

3 *Nanna | E-mail | Web | 29. května 2011 v 15:53 | Reagovat

[2]: Děkuji. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.