19. června 2011

19. června 2011 v 15:42 | *Nanna |  My Diary
Dear Diary!
A pak, že nejsem žárlivá. Jsem, a jak. Jsem - nebo spíše byla - jsem tím naprosto zaslepená. Mám teď chvilku času na napsání na blog - pak si musím ještě uklidit, opsat si sešit do mluvnice a začít se učit na dějepis, který píšeme v úterý. Docela dost lituji Kate, že ho píší už v pondělí, už zítra. Ale stejně - už se chci začít učit a opakovat si otázky dnes, i když nevím, kde seženu odpovědi.
Takže... v pátek jsem tu zveřejnila jen přednastavenou Bailey, protože jsem hned po koních, hned jak jsem se osprchovala, umyla si vlasy a nachystala dárek, jela za B. na oslavu narozenin. A protože ona mívá nejlepší oslavy - prostě jsem se hrozně těšila. :) Nestihla jsem napsat a ještě nemám ani dopsané a přednastavené články s povídkou na příští týden. Achich, to abych si už začala uklízet, ať na to potom mám čas. :) A vrátila jsem se až teď, jelikož se to nakonec prodloužilo až do neděle. Miluji venky, když jsem jenom s jedním člověkem, na kterém mi záleží. Protože teprve tehdy mám pocit, že mně někdo poslouchá, že nemluvím do vzduchu. Proto nechodím ráda ven s mnoho lidmi, mezi kterými se vždy najde někdo, kdo je hezčí, chytřejší, zajímavější a vtipnější než já, takže se můžu... zahrabat a schovat si svůj ustrašený nevýrazný hlásek... do kapsy. Nikdo mně neslyší, nikdo mně nepotřebuje. Nejsem ráda, když jsem nahraditelná, když jsem jedna z davu, když jsem jen do počtu. A proto miluji ten pocit výjimečnosti, ten pocit, kdy jsem potřebná a kdy mi někdo naslouchá, bez ignorace...
V sobotu odpoledne začala oslava. A - ano, dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí, takže to opravdu stálo za to. Ono není zrovna příjemné, když se dozvíte, že člověk, kterého jste tak dlouho považovali za jednoho z nejlepších přátel, vás za zády pomlouvá. Momentálně mluvím o F. Jelikož jsem v ní vždycky viděla oporu, vždycky jsem byla nadšená, že mně někdo poslouchá - a ona mně poslouchala. Nejspíš to bylo to jediné, na čem mi v tomto přátelství záleželo. Ona mi naslouchá, třeba mně má ráda... a pak jsem zjistila, že jak mi pořád dávala za pravdu... za rohem všechno vyvracela a neskutečně mně pomlouvala. Nevím, jestli se tomuto říká kamarádka, ale členem mé tlupy (někdy o tom napíšu článek) už dávno není. Ano, pomlouvá mně, neskutečně. Pomlouvá moje řeči, vymýšlí si na mně nepravdivé drby a... dělá to všem. Nejen mně. A tak... vítejte ve světě, kde *Nanna proměnila dívku, která byla v jejích očích "členem její milované tlupy" na zrádkyni a jednu z davu. A tak... sbohem.
A taky jsem se dozvěděla něco, co rozlepilo mé oči od závisti. Teda... ano, zjistila jsem, že K., na kterou jsem až moc žárlila - ano, na její dokonalý život, krásu a všechno, co měla a já ne - není zamilovaná do Árdžího. Štěstí? Ona opravdu chce někoho jiného? Ale... nechce on ji? Není on zamilovaný do ní? Proč je najednou všechno tak... složité? Proč chce najednou Árdžího i F.? Všechno se to na mně hrne... nechci se do něj zamilovat, protože se bojím, že mi zlomí srdce. Ale bojím se, že už je pozdě. Asi mu to řeknu. A to, že jsem mu v pátek řekla asi 7x, že ho miluji, otočená k němu zády, doufajíc, že mně neuslyší, když se baví s kamarádem? Doufejme, že můj geniální objekt zájmu neumí vnímat dva lidi najednou. Doufejme. Jinak tu máme... pěkný průšvih.
U B. na oslavě jsem našla knížku od Veluxu, kde ukazovali nějaké domy, které mají okna od Veluxu a najednou jsem našla dům, který mi táák moc připomínal dům Bailey v mých představách. Nejspíš ho někdy ofotím a ukážu vám ho, protože i ta čtvrt kolem něj - dokonaluý zámek. Jenže si už nepamatuji, v které zemi to bylo nafocené.

A... aby to tu pořád nebylo samý Árdží sem, Árdží tam - mlčím. Jsem dost spokojená, že nemusím žárlit - dokonce jsem K. začala mít ráda. A ani nevím proč. Prostě je dokonalá, musím to přiznat, protože to nejde zapřít. Sice jsem se od její kamarádky na oslavě dozvěděla, že je hrozně jednoduchá, a že není nijak příliš chytrá... ale - proč jsem na ni tedy vůbec žárlila?
Opravdu si už budu muset jít uklidit. Doufám, že stihnu přednastavit Bailey. Vaše
M o n s t e r .
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikni a dozvíš se kolikátá/ý si klikl/a ;)

*Click*

Komentáře

1 •Pet!nka• | Web | 19. června 2011 v 19:48 | Reagovat

Jo, když člověk zjistí, že ho kamarád pomlouvá, tak to zamrzí. A docela dost. Když mluvím o věcech, které jiným lidem neříkám a pak to najednou ví všichni. A já? Jen si říkám, co se to proboha děje? :-(

2 Atze | Web | 19. června 2011 v 21:55 | Reagovat

Lidi jsou svině, proto tady nejde skoro nikomu věřit. Holky jsou zákeřné, pomlouvají i když nemají důvod a pak to dopadá tak, jak ty píšeš. Vím, jaké to je. Mě pomlouvá lidí, škoda mluvit. Musíš se usmívat a mít je někde. Jsi originální a oni jen závidí.
A s tím klukem, dej mu najevo, že o něj stojíš a ničeho se neboj. Momentálně nemáš co ztratit. Držím palce! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.