Smysl života // 10. kapitola

14. června 2011 v 12:00 | *Nanna |  *N píše
Chodník před domem byl maximálně upraven, a ač nejspíš patřil městu, město se o něj patřičně staralo. Ach ta čistota, ta upravenost. Žádné polorozkopané cestičky, žádné… vzpomínky! To opravdu nedokážu zapomenout? Pfm.

Byl už skoro večer, foukal jemný větřík a ulice byly takřka vyklizené. Kolem mě projel nějaký muž na kole, ale nevěnovala jsem mu pozornost. Vypadalo to tu na klidnou čtvrt, na málo lidí v tomto království plném zámků. Pouliční lampy byly ve stejném stylu jako domy, všechno to tu působilo tak… starobyle. Jako kdyby se tu čas zastavil před několika stoletími.

Šla jsem dál ulicí, která se v nejbližších 400 metrech nestoupala vzhůru ani se nesvažovala dolů. Na konci jsem dohlédla na věž místního kostela, který nejspíš budu v průběhu svého pobytu v Monbreaku navštěvovat. O kousek dál jsem zahlédla zelený park, plný starých stromů, laveček a cest.

Dokonce jsem tam v této pozdní hodině uviděla i sedící dívku, která se opírala o strom, a na klíně jí ležel notebook. To mně usvědčilo o tom, že se tu čas opravdu nezastavil. Myslím, že byla stejně stará jako já. Nebyla oblečená nějak výstředně, nějak jinak, než u nás doma… tedy, v Painstretonu. Měla na sobě modrou letní květovanou sukni, volnou bílou halenku a na nohou bílé balerínky. Měla světle hnědé vlasy spletené do dvou malých copánků, volně položených na ramenou. Z mého pozorování jsem usoudila, že za styl oblékání mně tu za necelý týden v nové škole nikdo neukamenuje. Nechtěla jsem ji nějak moc sledovat, protože by si toho taky mohla všimnout. A tak jsem šla dál ulicí.

Světla bylo stále dostatek, nikdo by nepoznal, že už je šest hodin odpoledne. Tedy - pokud by se podíval na moje hodinky, tak, jak jsem to právě udělala já - poznal by to. Čas se nezastavil, čas ubíhá sakra rychle. Stála jsem u kostela a sledovala, jak se nad stromy tyčí věžičky našeho paláce. Rozhodla jsem se, že se vrátím. Cupitala jsem po té samé cestě zpátky, třeba abych nezabloudila.

Za kostelem mně vítala zpátky naše "bohatýrská čtvrť". Desítky domů podobné tomu našemu zabíraly vnější okraje chodníků. Dohromady musela být jen tato ulice dost drahá. Když jsme sem přijížděli, všimla jsem si, že těchto uliček v "bohatýrské čtvrti" je daleko víc. Ale tehdy jsem je nevnímala, jako "domy v naší čtvrti".

Když jsem procházela kolem parčíku, tu dívku jsem tam již neviděla. Stál tam nějaký postarší muž a venčil jezevčíka. To samo o sobě by působilo docela vesnicky, kdyby muž na sobě neměl docela slušně vyhlížející oblek a šedé vlasy sčesané do účesu sirů z významných království. Posadil se na lavečku a vzhlížel do korun stromů. Otočila jsem se na druhou stranu, jen aby si nevšiml, že na něj kouká nějaká cizí holka, šla jsem po chodníčku a pozorovala druhou stranu ulice.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 •Pet!nka• | Web | 14. června 2011 v 16:37 | Reagovat

Ta holka s bookem vypadá sympaticky. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.