Smysl života // 13. kapitola

17. června 2011 v 12:00 | *Nanna |  *N píše
Na chodbě ležely dvě krabice, na kterých bylo napsáno - Bailey: nejdůležitější věci. Nejspíš je tu nachystali rodiče. Vzala jsem je a prošla jsem k chodbou až nakonec k místnosti číslo 37. Naproti ní jsem viděla pootevřené dveře, a tak jsem tam nakoukla. Koupelna. To se mi zrovna hodilo. Položila jsem krabice na zem a tu jednu, ve které jsem měla kosmetické věci a hygienu jsem začala vyskládávat na poličku pod obrovským zrcadlem. Vypadala jsem pořád stejně jako ráno, ale byla jsem neskutečně vyčerpaná.

Druhou krabici, ve které - jak jsem posléze zjistila - se nacházelo pyžamo, boty a bačkory jsem si donesla do sedmnáctky - do pokoje. Vytáhla jsem čerstvě vypranou noční košili, obula jsem si bačkory a šla jsem se osprchovat a vyčistit si zuby. Z koupelny jsem s vlhkými vlasy podloženými ručníkem přehozeným přes ramena vešla naproti do té malé knihovny. No, ve skutečnosti byla obrovská, ale oproti té dole, v obývacím pokoji, byla nicotná. Koberec a stěny byly sladěny do zlato-bílé. Líbilo se mi tu, působilo to tu uvolněně, světle, jemně a přívětivě. Sedla jsem si na bílé křeslo s motivy zlatých růží a prohlížela jsem si pokoj.

Nad vstupními dveřmi do tohoto pokoje visely obrovské hodiny s pozlacenými ručičkami. Ukazovali něco kolem sedmé hodiny, takže jsem přepokládala, že byly dobře nařízené. Na stěně naproti křesla, na kterém jsem seděla, byla poněkud moderní televize na poměry knihovny. Možná i mírně modernější a větší než ta, kterou jsme měli v Painstretonu.

Před křeslem byl malinký stolek, na kterém leželo dálkové ovládání. Předpokládala jsem, že už televizi rodiče zkoušeli, protože stolek byl jinak zaprášený. Měl zlatě zbarvené zakončení nožek a skleněnou poličku pod hlavní, dřevěnou deskou. Pod stolkem, pod křeslem, i pod veškerým nábytkem byl natažený obrovský chlupatý bílý koberec. Sundala jsem si bačkory, skrčila se na křesle a zapnula televizi.

Jako první pořad mi naskočily televizní noviny kanálu, který jsme v Painstretonu nejspíš nechytali. Moderátorka s tváří modelky, dlouhými tmavě hnědými vlasy a hubenýma rukama položenýma na stolku před sebou vykládala novinky ze Stapfieldu. Dole na obrazovce běžely reklamy na ubytování v nějakém luxusním hotelu. Nevnímala jsem, co říká. Až po chvilce jsem se začala soustředit na zprávy, které mně normálně vůbec nezajímaly, a zaznamenala jsem moderátorčin podivný přízvuk.

"Stapfieldský Národní Park se po rekonstrukci otvírá již zítra. Pokud se chcete podívat na chráněná zvířata a přispět "Nadaci pro záchranu skoro vyhynulých druhů", neváhejte a přijeďte se s rodinou podívat do Wist Logry!"

Žena se usmála a najednou se televizním divákům naskytl pohled na les, ve kterém pobíhalo mládě medvěda. Na lavečce u jednoho ze stromů seděl spokojený ošetřovatel v béžovém kostýmu a klobouku, ve kterém vypadal mírně jako kovboj.

Pozoroval medvídě a po chvilce byl na něj ostrý, přiblížený záběr, ve kterém se otočil na kameru a povídal, že když do jejich nadace přispějeme, přispějeme též k záchraně světa. Poslední závěr na medvídě a opět ta stejná brunetka v kanceláři, jako na začátku. Řekla něco ve smyslu, ať se večer televizní diváci nezapomenou dívat na soutěž v tanečních sestavách pro mladé. To mladí mají rádi, když se jim říká "mladí"? Třeba strávím večer přece jen u televize.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 •Pet!nka• | Web | 17. června 2011 v 22:21 | Reagovat

Méďa :o) Takovou knihovnu bych chtěla :D

2 Veronjoh | Web | 18. června 2011 v 12:57 | Reagovat

Děkuju moc <3, sem ráda, že se ti líbí ;). A jak se máš?

3 CarolineWright-Cool | Web | 18. června 2011 v 13:56 | Reagovat
4 Elis | 19. června 2011 v 8:51 | Reagovat

užasný ♥

5 ~Caroline~ | 11. července 2011 v 20:29 | Reagovat

=) Hmm, vypadá to zajímavě. Jsem zvědavá, co bude dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.