Smysl života // 7. kapitola

11. června 2011 v 11:46 | *Nanna |  *N píše
Následovala jsem rodiče směrem k místnosti za druhými dveřmi vedoucími z jídelny. Pořád jsem nevycházela z údivu. Ovšem překvapení bylo, když jsem vešla do tohoto… ráje. Byl to pokoj, kde přes obrovské police s knihami nebyla poznat barva stěn. Knihovna. Police snad zabírali každé volné místo na stěnách, kromě dvou dveří - jedněmi jsme přišli a jedny byly až na druhé straně místnosti - a obrovského krbu. Krb byl obskládán křesly a křesílky. Naproti krbu byla jedna obrovská sedačka, na kterou bych se v pohodě natáhla celá. Začínala jsem milovat toto místo víc, než kdy předtím. Začala jsem se neskutečně těšit na odpoledne strávené právě tady, na tomto místě plném knih.



Zatímco si rodiče prohlíželi s úsměvem jednotlivé police a já byla maximálně nadšená, že se zase nehádají, odběhla jsem k druhým dveřím. Byly schované za jedinou skříní plnou poliček, vystupující ze stěny, kvůli které jsem si připadala jako v městské knihovně v Painstretonu. Sklonila jsem se k polici. Zastrčená mezi ostatními již tak dosti starými knihami ležela malinkatá tenounká knížečka. Byla pokrytá jemnou látkou stejné barvy, jako stěny v jídelně - starorůžovou. Přišlo mi to jako naprosto stejný odstín. Nebyl na ní žádný nápis. Přejela jsem prstem po hřbetu knihy - nebo spíše knížky - a překvapila mně jemná struktura povrchu. Byla jemná jako… hedvábný polštář.

"Bailey, pojď si vybrat pokoj!" uslyšela jsem hlas matky, který mně vytrhl ze snění. Odložila jsem knížku a pospíchala jsem do té chodby se schodištěm. Vybrat si pokoj? Celým tělem mi projel záchvěv vzrušení. Otec vybaloval jídlo do lednice a kuchyňské nádobí do skříní a poliček. Maminka se už taky začala starat o lepší vzhled kuchyně - vykládávala na poličky různé hrníčky a křehké věci z krabicí. Prošla jsem celou jídelnu a viděla otevřené dveře od spíže. Pohlédla jsem na hodinky a zjistila jsem, že je něco kolem páté odpoledne. Tipovala jsem, že maminka bude chtít vyzkoušet novou kuchyni a uvařit večeři, a tak jsem nepřekážela a vyšla schody do prvního patra.

Vybrat pokoj. Myslím, že jsem pochopila proč už nyní. Pokojů tu bylo opravdu hodně. Pokud dobře počítám - jen dveří, které vedly z dlouhé chodby v prvním patře u schodiště, bylo šest. A to jsem ještě předpokládala, že jedny vedou do jedné z těch miniaturních věžiček. Nad dveřmi byly čísla… pokojů. Nejspíš. Připadala jsem si, jak v nějakém hotelu. Prohlížela jsem si čísla. U prvních dveří stálo číslo 14. Tak trochu jsem si oddychla, že tu není pokoj číslo 13. A nebo, že je alespoň tajuplně skrytý. Ušklíbla jsem se. Ještě aby tu strašilo.

Účel čísel nad dveřmi mi nebyl znám. Zmátlo mně to, že nad dveřmi vedle stálo číslo 57.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 •Pet!nka• | Web | 11. června 2011 v 12:41 | Reagovat

Proč je tam 57? a když předtím je 13? Bude to záááhada, jo? Co?

2 *Nanna | E-mail | Web | 11. června 2011 v 12:51 | Reagovat

[1]: :D Zááhada? No nevím, možná. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.