18. srpna 2011

18. srpna 2011 v 16:19 | *Nanna |  My Diary
Dear Diary!
Já vím. Nenapsala jsem už od pondělí a vůbec - nejsem tu moc aktivní. Docela se stydím, ale opravdu nemám moc času, kdy bych si prostě mohla sednout k počítači a začít psát. Pořád nějaké návštěvy, venky, koupaliště - a všechno se to neustále opakuje a opakuje. Víte, myslím, že mě chápete. Přibližně před dvoumi měsíci jsem si říkala, že o prázdninách budu mít tolik času, že budu zase psát tři články za den. Ovšem jsem se docela šeredně mýlila. A tak - jistě, že se vám to pokusím vynahradit. Myslím dovolenou a všechny ty ostatní dny, co jsem tu nebyla. Ale pokusím. A to není závazný slib. Protože kdyby to slib byl, myslím, že bych ho nejspíš nesplnila.
(Kdyby bylo inteligentnější téma týdne, napsala bych. Ovšem.. co na toto inteligentního napsat, že? Pochybuji, že se ještě stihnu k něčemu odhodlat.)

Prázdniny zkrátka utíkají neuvěřitelnou rychlostí. Ani jsme se nenadáli a za chvilku už bude nový školní rok. Tentokrát nesoucí název 2011/2012, což pro vaši webmiss a několik (desítek, stovek tisíc, možná i milionů) dalších dětí znamená již devátý ročník na té samé, staré známé škole. Achich. A zároveň i rok poslední. Ono to, že padám z vysněného obláčku "až budu velká" mě ani moc nepřekvapuje. Myslela jsem, že v devítce je všechno dokonalé. Od primy jsem snila o tom být kvartánkou. Snová třída. Jste nejstarší na škole, nikdo si na vás nedovolí, máte spustu přátel, smějete se, stěžujete si na život a na školu.. je to skoro stejné, jako minulý rok. Vlastně každý školní rok je úplně stejný, až na ten poslední, kdy se všechno změní. A myslím, že ho nechci zažít. Že chci celou devítku (kvartu), všechny ty výlety, chlastačky a rozlučky, jednoduše přeskočit a jít rovnou na ten těžkej gympl. Na střední. A je mi jedno, co si o tom myslíte zrovna vy. Že se ženu nza těžkým učením? Ani bych neřekla. Ženu se za zkušenostmi, a ani nevím proč. Každopádně mě jich v příštím roce čeká víc než dost.

Když je člověku nabídnuto štěstí, nikdy neodmítne. Naivně přikyvuje a čeká úspěch, slávu, zdraví lásku.. a když to všechno pomalu přichází, tak se směje a zapomíná na depresi, smutek a zlost. Tím ale zapomíná i na padák, který by ho pokojně snesl z obláčků spokojenosti. A tak spadne volným pádem. A je tam, kde byl. Lidská hloupost. Vyhnán z vlastního světa. Docela typický příběh. Docela realita. Štěstí totiž občas zavítá ke každému. A každý by jej měl přijmout jen, když ho opravdu potřebuje. Protože ho přenese do jiného světa s jinými pravidly. Kde obstáli vždy jen ti dokonalí. Než se tam tedy pustíte, nezapomeňte fakt, že dokonalost netoleruje chyby.

*Nanna
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikni a dozvíš se kolikátá/ý si klikl/a ;)

*Click*

Komentáře

1 ☆Miss.Lien★ | Web | 18. srpna 2011 v 16:23 | Reagovat

tak jasně..hodně lidí není aktivních ;)

2 Taychi | 18. srpna 2011 v 21:55 | Reagovat

hele, ať si každej říká co chce, štěstí si sedne na každýho :)

3 Wey | Web | 18. srpna 2011 v 22:52 | Reagovat

Jo, prázniny vždycky utíkají rychle..

4 •Pet!nka• | Web | 19. srpna 2011 v 12:06 | Reagovat

Dokonalost netoleruje chyby? Dokonalost neexistuje!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.