19. srpna 2011

19. srpna 2011 v 20:05 | *Nanna |  My Diary
Dear Diary!
... I just wanna scream and lose control ...
Všechno krásné jednou skončí, říká se. Zrovna včera jsem měla ten pocit. Že už to chápu, že to končí. Zrovna včera jsem docela vážně uvažovala nad tím, jestli to, co je mezi mnou a Árdžím je vůbec normální. Jak... můžu? Vždyť jsme oba z jiných světů - a vždycky jsme byli. Neznám ho. Vlastně ani nevím, kdo on vlastně je. Což mě usvědčuje v myšlence, že to, co cítím, normální rozhodně není. Hrozně ráda důvěřuji lidem, které vůbec neznám. Neznámému klukovi na ulici bych zvládla vyklopit celý svůj životní příběh a nedokážu urazit. Nedokážu za nikým přijít a říct, že ho nenávidím. Ani nedokážu říct, že miluji. Ale důvěřuji všem a komukoliv. Jaká hloupost. A píšu blog. Křičím své myšlenky do světa, jen tak, pro nic, za nic. Jsem, divná, nemyslíte?

Ano, to se říká. Ale občas se i stává. Stává se, že se po špatném dni usmějete. Něco vás k tomu podnítí. Třeba milá zpráva. Milá zpráva po celém dni stráveném dumáním nad tím, že mě vlastně ani nemůže milovat, když jsem tak odlišná, dětinská a o dva roky mladší. Ano, vysnít si něco je nádherné, ale spadnout z krásného, růžového obláčku je těžší. Možná ta jediná zpráva mě usvdčila o tom, že nemusím neustále bojovat o něco, co mám. Že to, co jsem si vysnila se pomalu stává realitou. A že Árdží je můj kluk a měla bych si to sakra uvědomit.

Dnes jsem ani nepředpokládala, že bych se mohla bavit. Kupodivu mám ale z dnešního dne báječnou náladu. Mám nové červené úžasné dokonalé kotníčkové boty (musela jsem vám je vyfotit!♥), konečně po dlouhé době nějaké slušné rifle a džínovou košili, podivné, volné puntíkaté tričko, které jsem si dost oblíbila díky tomu, že je mi asi o pět čísel větší a udělala jsem z něj multifunkční kus oblečení (s troškou *Nanniny fantazie ehm.. ale za stovku a nezničit ho?). Takže se na svět usmívám a nezapomenu se mu pochlubit s těma botama.. ♥ Srdeční závislost. Nejsou to Conversky - ale ty budu mít snad taky, protože z chudíšků staříků jsem nejspíš vyrostla - ale jsou i přesto naprosto neodolatelné a originální. Tak tomuto se říká "zamilovaná do svých vlastních botiček". Myslím, že jsem to zažila naposledy v šesti letech. A to to byly úžasné černé slavnostní balerínky. No ano, pořád ta stará láska. :P






*Nanna
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikni a dozvíš se kolikátá/ý si klikl/a ;)

*Click*

Komentáře

1 Suzette | Web | 19. srpna 2011 v 22:11 | Reagovat

Pekné topánočky. :)Ako vidno, tebe sa život vyvíja tým správny a dobrým smerom. :)Som rada.

2 Veronjoh | Web | 20. srpna 2011 v 9:39 | Reagovat

Hezky fotíš + hezký boty <3 :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.