Smysl života // 14. kapitola

6. srpna 2011 v 16:12 | *Nanna |  *N píše
Jen abychom si rozuměli - zase z jiného pohledu. Aby to zase nebylo jen o Bailey. Ale nebojte, bude to nejspíš opravdu nekonečné. :D
"Jak ti ještě mohu věřit?" zašeptala. Kdesi ve vnějším koutku jejího velkého čokoládově hnědého oka se objevila malá slza. Stékala jí po jemné kůži s lehce snědým nádechem, ale její tvář zůstávala stále klidná. Necítila dramatickou situaci. Věděla, že to brzy skončí. Se zvědavým výrazem ve tváři proto sledovala mladíka, jehož zrak byl upřen na sešlapané černé tenisky.
Johnathan Malcolm si prohrábl jeho ne moc dlouhé, kaštanové vlasy. Věděl, že čím delší jsou, tím více se mu začínají kroutit. Z urovnaných vlasů si vytvořil mírný rozcuch a smutně se na ni podíval. Na Eleanor Lucasovou. Dívku jeho snů. Nikdy jí nechtěl ublížit.
"Poslyš, El, vždycky jsem tě miloval," řekl a hlas se mu chvěl. Otřel si zpocené ruce do delších, volných šortek a konečně se vysoké dívce s vlnitými tmavě hnědými vlasy podíval do očí.
Věděla to. Stejně ji to očividně polichotilo, a i přes vážnost celé situace se stydlivě, ale stále stejně klidně podívala dolů na travnatý povrch. Párkrát rychle zamrkala a dlouhými nehty zaklepala do dřevěné bedny, na které seděla. Znělo jí to jako cválající stádo koní. A to ji z neznámého důvodu uklidňovalo.
Mladík seskočil z protější dřevěné bedny a jedním krokem přistoupil ke krabici, na které seděla Eleanor. Podíval se na ni už poněkud klidnějším a vyrovnanějším pohledem. Takovým, který ona milovala. Cuklo jí v koutku a ušklíbla se. Byl její první láska. A ona ho pořád miluje.
"Eli…" zašeptal a chytl ji za ruku. Narovnal se a gentlemansky jí pomohl seskočit. Chytil ji za obě ruce a něžně se k ní naklonil. "Slibuji, že už se nikdy tolik neopiju," prohlásil a znovu se na ni usmál. "Už nikdy ti nic takového neudělám. Slibuji. Prosím, odpusť mi."
Z dálky slyšeli tlumený zvuk rockového koncertu. El tušila, že neopít se bylo pro někoho jako je John nadlidský výkon. Ale sliboval. A vypadalo to na pohodovou noc, na úžasný koncert. A navíc ho pořád milovala. Bylo to až moc romantické, na to aby ho odmítla. "Odpouštím ti," řekla s mírným úsměvem a snažila se sama sebe přesvědčit, že to myslí vážně. Věděla, co bude následovat. Zavřela oči a nechala se unášet kouzlem polibků rockového bubeníka.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikni a dozvíš se kolikátá/ý si klikl/a ;)

*Click*

Komentáře

1 •Pet!nka• | E-mail | Web | 6. srpna 2011 v 17:06 | Reagovat

Zajímavé :D

2 Bonnie Melone | Web | 6. srpna 2011 v 18:52 | Reagovat

Pěkné :) jsi v autorském klubu ?

3 MelushQa | Web | 7. srpna 2011 v 21:24 | Reagovat

Ahoj :-)
U mňa je taká menšia kontrola Aff, ak ním chceš byť aj naďalej, tak sa prosím zapíš ;-)

4 Atze | Web | 8. srpna 2011 v 14:07 | Reagovat

Jsem ráda, že jsem obětovala čas a přečetla si to celé. Píšeš úžasně, ale něco, jako je tohle jsem dlouho nečetla. Fakt. Je to super! Píšeš to, jako by jsi to sama prožívala a to se mi líbí. Jen tak dál. Těším se na pokračování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.