19. září 2011

19. září 2011 v 12:41 | *Nanna |  My Diary
Tak tedy. Dlouho jsem nezačala nějak roztomile. Milý deníčku.

Je to moje věc, říkám předem. A nezabijte mě vy, co jste mi to tak přáli s Á. za to, že s ním už nejsem. Že jsme kamarádi. A že mě zve ven a já nedokážu přijmout. Nebudu toho litovat. Včera večer jsem byla příliš rozněžnělá, že jsem si přiznala opak. On mi přece nechybí. Řekla jsem si, že na něj musím zapomenout. Jenže já jen tak nedokážu zapomenout, takže další alternativa - vytěsnit myšlenku jinou myšlenkou. A že se mi to sakra daří. Bohužel.

Totiž - jo, udělala jsem jiný čin, kterého budu jednou litovat a já to vím. Zase jsem přemýšlela. Šance, že by mi ty moje naivní plány, které jsem si včera večer v posteli se sluchátkama v uších naplánovala, vyšly, je totiž pramálo nadějná. Je to takový rituál. Večer zalezu do pelechu a s nějakou úžasnou rockovou klasikou v uších přemýšlím, co by kdyby, a co bude dál. Miluji tyhle chvíle, ale činím v nich ty nejhorší rozhodnutí. Představovala jsem si jednu událost za druhou, kde si mé sobecké já utrhlo největší část štěstí a blaženě se usmívalo. Smála jsem se v duchu sama sobě, jaké jsem byla pitomé děcko, a že se to všechno změní. Zase jsem se chystala zamilovat. A dneska si to celý den vyčítám. Doufám, že to přejde. Že je to přechodný stav. Je. Já vím. Musí být.

Docela špatné na tomto dni je - i když normálně bych to ocenila Nobelovkou - že jsem nemocná. Neštve mě zas ani tak to, že mám červený oči, teplý ponožky a musím ležet v posteli s horkým čajem. Zas ani tak ne, protože mám na klíně notebook a nemusím do školy. Štve mě, kolik mám času a jak s ním nakládám. Přemýšlím. Zase nad tím stejným, jako včera. Aspoň nemyslím na něj. Ale stejně je to další myšlenka, kterou bych nejraději vytěsnila něčím příhodnějším. Zamilovat se je to poslední, co bych teď potřebvovala. Prostě protože. Protože by následovalo zlomené srdce. A já se chci sakra naučit poznat debily od normálních kluků.

Normálních kluků. Pár takových bych znala. Jenže ti, co znám, jsou kamarádi, zadaní nebo gayové.

Včera se zrušila zkouška s divadlem a dneska se taky ruší vystoupení. Stejně bych na to neměla náladu a zdravotní stav. Aspoň jsem Ronns dopletla náramek a už mi zbývá jen jeden barevný k narozeninám, pak nějaký pro mě (haló, tady sobeckost) a ten růžový pro Mili, na který se vykašlu. Slušně řečeno. Ze zrušené zkoušky tedy nakonec vzniklo flákání se po náměstí a uličkách, které jsem v životě neviděla s Ronniee a Ribou (jo, to měkký "i" je tam schválně). Jo, Riba je kámoš. Pochybuji, že bych se mu kdy mohla vyzpovídat ze svých problémů a trápení. Ale vždycky, když jsem někde s ním, tak se nepřestávám tlemit. A taková část přátel je pro mě nezbytná. Dostala jsem (nebo jsem si spíše přivlastnila) nějaký gumový náramek co měl. A tak mám aspoň vzpomínku, když se teď musím trápit doma.

Napočítala jsem asi sedm opravdových přátel, bez kterých bych nedokázala žít. Alepsoň nějaká opora, když se láska skrývá (ať se skrývá, nebo se zase zamiluji!).

*Nanna

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Suzette | Web | 19. září 2011 v 15:19 | Reagovat

Ach, jaj. Takže to dopadlo tak ako som si nepriala. Do kelu aj s vami! Ale zas to je tvoja vec. Urob ako uznáš za vhodné, ale klamať sa aj tak nemôžeš. Nakoniec aj tak uznáš pravdu a tie tvoje sebaklamstvá ti budú nanič.

2 *Nanna | E-mail | Web | 19. září 2011 v 17:28 | Reagovat

Já si nelžu, je to moje rozhodnutí. Jo, dělám, jak uznám za vhodné. A tohle bylo to nejvhodnější. :]

3 •Pet!nka• | Web | 19. září 2011 v 20:36 | Reagovat

počítáš kamarády? Taky to občas dělám, ale někdy si říkám, že je to hloupé. Občas se totiž najdou i nějací, o kterých vlastně ani pořádně nevím, ale přesto tu pro mě jsou.

4 *Nanna | E-mail | Web | 19. září 2011 v 20:54 | Reagovat

To bych potřebovala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.