Můj bratr je rocková hvězda.

11. září 2011 v 19:36 | *Nanna |  Téma týdne
Možná mírně zavádějící název. Nemyslete si, že mám sourozence z nějaké slavné kapely v Americe. Ale ano, můžu s klidným svědomím říct, že můj bratr je rocková hvězda. Pojďme si to však shrnout od samého začátku.

Mám jediného sourozence, staršího, sedmnáctiletého bratra. Je přesně o tři roky, šest měsíců a dva dny starší. Normálně bych řekla o tři a půl roku. Jenže se snažím dát dohromady něco víc, než jen normální, běžný článek, které vídávám denodenně na hlavní stránce blogu.

Chapter 1: Childhood
Jako malé děti jsme si s bratrem neskutečně rozuměli. On byl nadšený, že se mu narodila malá sestřička a já si z té doby nic nepamatuji. On si se mnou hrával s autíčkama, učil mě lozit po stromech, učil mě mlátit našeho úhlavního nepřítele a po celou dobu jsme si náramně rozuměli. Existuje tolik fotek v našem rodinném albu, jak nadšený, pětiletý chlapeček, všude vláčí svou dvouletou sestřičku. Ona - malá, roztomilá blondýnečka, on s vlasy á la Harry Potter. Nosil mi kytičky. Byli jsme parťáci. Prostě starší brácha. Nevím, co by ze mě bez něj vyrostlo. Tehdy se zrodila jakási vazba mezi bratrem a sestrou. Něco nepochopitelného. Ale o tom později.

Chapter 2: Adolescence
Jenže nic netrvá věčně. Rané dětství uteklo jako voda a ony děti začaly dospívat. Nejdříve starší bratr, který začal chodit na gymnázium, přestal svoji malou sestru vláčet po parcích. Přestal říkat svým kamarádům, že jeho sedmi letá sestra umí jezdit na skateboardu. Bylo mu kolem jedenácti a naše pouto bylo křehčí a křehčí. Pak jsme se přestěhovali na vesnici. Jí bylo devět. Do její třídy přibyl nový kluk, který se ji později začal dvořit a ona se do něj zamilovala takovou tou první, dětskou láskou. Doteď se za to stydí. Ale tehdy si myslela, že jí patří svět, a že její bratr je pitomec. Mu bylo čerstvě třináct, chodil do sedmičky, a se svou partou kamarádů svoji sestru ignoroval. V novém domě měli oddělené pokoje. Už je nic nespojovalo. Vídali se občas v kuchyni, občas v obýváku, občas ve škole a občas, když chtěla jít na počítač. Dokázala se i porvat kvůli jedné hodině denně, aby mohla nakrmit své mazlíčky na bůhvíjak trapné stránce.

Chapter 3: Adulthood
Jí bylo jedenáct, mu čtrnáct. Ona měla vlásky blonďaté, a stále roztomilá, s kulaťoučkým obličejíčkem hájila bratra, protože ho měla v skrytu duše ráda a nebála se to přiznat. On ano. Měl tehdy dlouhé, mírně vlnité, tmavě hnědé vlasy, které působily spíše černým dojmem. Její kamarádka o něm ještě před nadcházejícími prázdninami řekla, že je emo. To jsme ještě nevěděly, co to znamená. Doteď na ni nerada vzpomínám. A těším se skutečnosti, že je to snad poslední rok, co je možnost, že ji zahlédnu na chodbě. Zpátky k příběhu. O oněch prázdninách jeli do Chorvatska, konečně k moři. Ona dostala nový mobil, který od té doby ještě tolikrát ztratila a znovu našla. On jí nahrál nějaké hry a ona si s ním měla o čem povídat. On nesnášel, jak si ona zpívá. Jak nosí jeho starou, hoperskou kšiltovku, aby si připadala cool. Ona šla po prázdninách na gympl a věděla, že ho bude každou přestávku vídat na chodbě. On se za ni styděl. Občas ji pozdravil, občas ne. Trapná malá sestra. Teď je mi tolik jako tehdy jemu. Když si představím, že bych musela zdravit každý den na chodbě malou primánku, znuděně protáčím panenky. Ale udělala bych to. Protože jsem až moc hodná.

Chapter 4: Getting Wiser
Jak odešel na střední, která se nachází jen kousek od její školy, jejich vztahy se začaly zlepšovat. Ona se ho občas na něco zeptala, on jí bez reptání odpověděl. Občas svého bratra proklínala, ale dokázala se za něj prát. Doufala, že on to cítí stejně. On si založil metalovou kapelu a začali být známí po ... městě a okolí. Není to moc velký okruh. Opravdu ne. Jenže oni si připadali jako rockové hvězdy. Na každém kroku je někdo znal, na každém kroku je někdo zdravil. Už se nestyděl za svou sestru, která začala mít ráda jeho kapelu. Měli se o čem bavit. Uběhl zhruba rok od té chvíle. Jí je čtrnáct, mu sedmnáct.

Jsem si jistá, že kdybych za ním přišla a poprosila o pomoc, možná by se ošíval, ale pomohl by své malé sestřičce. Protože nechce působit, že mě má tak rád, i když vím, že se zase navrací ten dětský čas. Občas se spolu smějeme, občas se pohádáme. Ty pouta jsou stále křehká. Ale pokud se je snažíme neporušit, ony se samy neporuší. Ta kapela už existuje rok. Já příští rok budu na jeho škole a rok se zase budeme vídat na chodbách. Jenže ona bude čerstvá středoškolačka, prvačka, a on maturant. A navíc - v druhém ročníku bude její kluk, s kterým budou již rok a dva měsíce spolu. Tedy pokud jim bude přát štěstí. A že bude. Ona doufá ...

*Nanna
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikni a dozvíš se kolikátá/ý si klikl/a ;)

*Click*

Komentáře

1 •Pet!nka• | Web | 11. září 2011 v 20:45 | Reagovat

Hezky popsáno. Já jsem tedy nebyla nadšená, když se brácha narodil :D to tvůj brácha byl ještě dobrej. Já ho chtěla zahrabat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.