Who really cares?

4. září 2011 v 10:23 | *Nanna |  My Views
Víte, někdy přemýšlím nad skutečností, že svět byl stvořen pro lidi. Podle mého názoru byli lidé stvořeni pro svět, však i podle Bible Bůh stvořil svět a až potom, poslední den, teprve člověka. Člověk byl stvořen pro svět, aby si s ním svět zacházel, jak se mu zamane. Copak byl ale člověk stvořen jen pro stálé utpení a život ve zlobě? Ale jistě, že ne! To Bůh přece nechtěl, když už na to koukáme z hlediska náboženského. Nechtěl, aby se jeho poslední dílo - muž a žena - trápili bolestí a byli sužováni světem. Podle Bible tedy platíme za to, že Adam a Eva byli vyhnáni z Ráje. Podle realistického myšlení dnešní generace platíme za to, že je život svině, že neexistuje štěstí, že láska zraňuje. Že rodiče jsou zlí, že žárlivost je láska a že ta dívka, co prošla kolem mého přítele s úsměvem na tváři je děvka. Jo, tak vidíme svět, a nijak se tomu nebráníme. Křičíme svoje názory a myšlenky revolucionářsky do světa přesně tak, jak to teď dělám já.

Mýlka. Štěstí existuje, ne, že ne. Štěstí je tu a já jej zažívám. Zažívám jej, když se nacházím v obětí milované osoby a nechci pryč, když se čas zastaví a já nevnímám nic jiného, než to štěstí, které hltám obrovskými doušky. Štěstí zažívám, i když se mi něco povede, když jsem nadšená ze svých výsledků, když se rodiče nehádají, když se ke mě svět naklání, když mě přátelé nepomlouvají, když mi nikdo nepošlapává autoritu, štěstí. Uvědomujete si, že jej též máte? Že je na každém kroku a my jej jen přehlížíme? Ále. Tolik optimismu najednou? Štěstí je sice úžasná věc. Milující přítel, oddaní přátelé, podporující rodina, finanční zajištění.. ale kde to všechno je, kdž sedím sama v pokoji, oči zmáčené od slz, sebevražedné pocity a nic než smutek? Je to jako na houpačce. Štěstí je všude, štěstí není nikde. Jsem venku, držím se za ruku s tím, pro nějž mi bije srdce, příjdu domů, rodiče mě seřvou, přátelé mi neberou telefony, přítel před chvílí odešel. A kde je tedy pak to štěstí na každém kroku? Nikde. Odešlo k lidem s lepšími podmínkami pro tento pocit.

Jeden inteligentní člověk kdysi řekl: "Jako malé nás učili chodit a mluvit. Teď nás nutí sedět a držet hubu." A je to pravda. Psycholog vám řekne: "Neboj se, mluv o svých problémech..". Ale nezajímá ho to nijak příliš. Je to jeho práce, dělá instantního přítele. Chová se mile, aby vás přešli depky a nestal se z vás blázen. Pomáhá vám najít sám sebe, asi. Můžete říct, že blog si píší jen psychopatové, kteří nemají kamarády a proto se svěřují internetu. Že jsou to jen ztoroskotanci. Ano, já ztroskotanec jsem, občas. Lidé se na mě podívají a řeknou si: "Jí nic nechybí! To můj složitý život.. proti němu je ten její hračka!". No to víte, že ano. Ale i ta hračka, kterou byste můj život možná na první pohled nazvali dá zabrat. Jsem pak v tomto příběhu dítě. Malé dítě, kterému když vezmete jeho hračku, pláče. Když mu ji zničíte, utápí se v pocitu, že ji již nikdy nezíská zpět. Když ho s ní bouchnete, bolí to. To je ta má hračka. Ta hračka dokonalého života.

Tím ovšem nechci říct, že svět je svině. Že mám nejtěžší život na planetě. Že umírám v depresích. Že jsem rozmazlený fracek s dokonalým životem, který nedokáže ocenit. Já oceňuji každou krásnou věc v mém životě, jistě. Dokonalost neexistuje. Ne, teď. Ne pro mě. Ne, když tu není. Lidstvo si zvyklo uvěřit, až uvidí. A i kdyby viděli člověka s dokonalým životem, neuvěřili by. To vám ovšem nedokážu, protože takový není. Další důvod k trápení.

Myslím ale, že je na čase říct STOP trápení. Je to těžké a naivní. Ale takové jsou i mé vyhlídky na život.

*Nanna
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni a dozvíš se kolikátá/ý si klikl/a ;)

*Click*

Komentáře

1 Suzette | Web | 4. září 2011 v 10:52 | Reagovat

Keď som prišla na tvoj blog a vidím ten design.. hovorím len WOW.. úžasný..
A pozri sa na to takto v živote sú chvíle pri ktorých si povieš že si najšťastnejší človek na svete a inokedy že život je sviňa že nechceš žiť atď. Ale také to bolo je a bude. C'est la vie. A to nezmeníš. Áno každý si musí raz poplakať.. ale nezabudni môžeš si byť istá tým že každé ráno víde slnko aj tým že ak máš problém som tu pre teba. ;-) :)

2 •Pet!nka• | Web | 4. září 2011 v 16:17 | Reagovat

Nejen psycholog je instantním přítelem. Znám spoustu takových, kteří e dokáží přemáhat pro můj lepší pocit. Jen spolužačky, které bych asi do žebříčku mých milovaných nezařadila. Dělám to samé pro ně. A pak? Cítím, že svět je o něco hezčí.
Svět je totiž o něco lepší s každým úsměvem!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.