No ne!
Zase po dlouhé době něco píši.
Neočekávejte, že to bude stát za to.
Je to spíš pro můj osobní pocit, že jsem se dokopala něco napsat.
Dnešní den byl průměrný. Nic se mi nedařilo, ale aspoň jsem se tomu tlemila. To je na tom úplně nejlepší.
To, že jsem se ráno vykašlala na laborky a pěkně jsem si pospala neberme nijak zvlášť v potaz. A ani nevím, jestli toho lituji. Každopádně jsem ráno od rána unavenější a unavenější. A to opravdu není dobré. Není dobré chodit pozdě spát a vymlouvat se na to. Jenže já jsem neponaučitelná. Pěkně si zase ráno vstanu a pak nebudu stíhat. Už to vidím.
Pozitivní věc na dnešku je, že zítra je pátek. Jo, to mi vyhovuje. Utíká to rychle poslední dobou. Už ani nevnímám čas...
Abych naladila optimistickou atmosféru, všechno mi vychází. Tedy skoro všechno. Na čtvrtletí bude nejspíš vyznamenání, možná i ubyde nějakých těch dvojek, rodiče nešli na třídní schůzky a kámarádka si našla kluka, což jsem jí hrozně dlouho přála... sice se divím, že jsem si při zaslechnutí té informace nespolkla jazyk, ale každopádně jí to přeji... nechtějte vědět podrobnosti. Nechtějte vědět kolik mu je, do kolikáté chodí a... a kde má skříňku. No vedle mně. A už to víte. Prásk. Já jsem tomu nechtěla uvěřit. On?! To je lásky.
Pravda, že se chci zamilovat mě tlačí čím dál víc, ale chci se zamilovat, ne chodit s prvním, co se najde *začala přemýšlet nad Árdžím*. Ne, s Árdžím nechci znovu nic mít, ale garantuji vám, že by stačila jedna eSeMeSka a je to tu nanovo. Jenže žádné vřelé city. Jen ten vztah. Ten nudný vztah, která neměl význam ani budoucnost.
Napsala jsem. Splnila jsem očekávání jednoho z mála, co sem zabloudí a myslí si, že si přečte něco nového. Juchů?
). Já si už od pondělí vždycky říkám "pozotivní je že tu brzo bude zase pátek!" 
To vyznamenání ti moc přeju. Já o něj teď bojuju tak uvidim jak úspěšná budu :) Ten předposlední odstavec... mluvíš mi z duše! :))
Minule sme moc nepokecali.. Nejako.. neviem... ale musíme.. :) už musíme!