Mlčet jako ryba ve vodě

13. listopadu 2011 v 23:24 | *N |  Téma týdne
Slyšeli jste někdy, že nic není nemožné? Tak to je pěkná blbost...

Ano, přesně. Tak se cítím. Ne, opravdu nechci strávit celý život v nudném zaměstnání, které mě nebude naplňovat a také si nechci vyčítat, že jsem v životě nic nedokázala. To ne. A víte, jak tomu zabránit? Co udělat, abyste se tak nikdy necítili? No, to... musíte něco dokázat.

Kdybyste věděli, co pro mě znamená "něco dokázat", možná by jste se smáli, možná by jste plakali a možná by jste poznamenali něco jako "nemožné". He. Jenže mám jednu takovou zlou vlastnost. Je mi úplně jedno, co si o mých cílech myslíte. Je mi jedno, jestli mi řeknete, že je to nemožné a že bych se měla přestat snažit. Že bych si měla najít reálnější cíl. Že bych se na to měla dívat subjektivně, ne očima člověka, který je zvyklý na holywoodské filmy a tzv. "american dream". Je mi to jedno. Jsem v tomto ohledu příšerná.

Nedokážu se ovládat. Stojím před pódiem a mám neskutečnou chuť být na opačné straně s kytarou v ruce. Pokaždé. Je to hnusná, nesplnitelná touha. A nejhorší na tom je, že kdybych skončili kdekoliv jinde, v kanceláři, zdravá, všechno by mi vycházelo... nikdy bych si neodpustila, že jsem ve čtrnácti zahodila kytaru, zahodila rock'n'roll, šla na nějakou trapnou školu a nechala Biebera ovládnout svět. Ne, to bych si nikdy neschválila. Ale tak to vidí malé, nedospělé dítko. Kdo ví, jaký neuskutečnitelný sen budu snít za pět, deset let. Nebo snad... budu žít svůj nemožný sen? Třeba se pak budu sama sobě, svému naivnímu já smát.

Jak to všeobecně dělám dost částo.

Sakra.

Dobrou noc.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alexa | Web | 13. listopadu 2011 v 23:41 | Reagovat

Znám ten pocit..Sama nikdy nevím jestli to vlastně můžu někdy dokázat. Ale nevzdávej to, protože bez lidí jako jsi ty tady už za pár let nebude co poslouchat!

2 Verjo Johanna | Web | 14. listopadu 2011 v 16:59 | Reagovat

Nestrácej naději :). Taky mám pár zajímavých přání :D.

3 Kiwi | Web | 14. listopadu 2011 v 19:13 | Reagovat

myslím, že mám dost podobný problém, ovšem rozdíl je v tom, že chci být spisovatelka. Jenže moje maličkost si neuvědomuje té obrovské konkurence. I tak ti přeju hodně štětstí a jdi si za svým snem ;)

4 •Pet!nka• | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 20:07 | Reagovat

Když už nic, tak alespoň tenhle sen nikdy nezapomeň. Říká se, že jakmile o sny přijdeš, jsi dospělá. Ale myslím, že můžeš mít i jiné sny. dobrou práci, hodného muže, zdravé děti... je to prostě o tom, kde zrovna si a co tě potkává. Když potkáváš bráchu jak jde na koncert, je logické, že bys to byla brala taky. Je to jiné "házet podprsenky" a chytat je :) nevzdávej se toho snu!

5 (Ne)šílená Charlotte | Web | 17. listopadu 2011 v 18:15 | Reagovat

Neboj ... také chci vykrást Louvre, mít v akvárku antihmotu a skočit z letadla šipku doprostřed oceánu. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.