Aloha!

5. prosince 2011 v 20:30 | *N |  My Diary
Já vím, já vím, já vím, já vím, já vím...

Nepíši, nejsem tu a nechci se tu tvářit pesimisticky, ale nevím, jak dlouho tento blog ještě vydrží. Pamatujete si ještě na ty mé počty? Že jeden měsíc značí jeden rok blogu? Tak už slavíme šestnáctiny, hurá? Nejsem si jistá.

Nehodlám tento blog rušit. Nehodlám seknout s blogováním na věky věků. Nehodlám přestat chodit na všechny mé oblíbené stránky. Ne, to ne. A nechci vás strašit. Víte co? Předstírejme, že to měl být normální, běžný článek. Třeba se pak pochopíme.

Poslední dobou nevím, co si o všem myslet. Každá věc pro mě najednou mění smysl, mění význam. Je mi z toho podivně. Stává se ze mě pěkně podivná osobnost. Nevím, co bude zítra, natož za rok. Ale vím, že můj život nabírá podivné rychlosti a neurčitého spádu.

Dnes jsem viděla Árdžího. Pamatujete si ještě? To byl ten kluk, s kterým jsem strávila pár letních měsíců, kterého jsem celý podzim neviděla a který se teď zčistajasna objevil a já nevím, kam ho zařadit. Ne, nechci si s tím motat hlavu, ale myslela jsem si - dokonce jsem si tím byla i jistá - že je všechno za mnou, že je to uzavřená kapitola... mýlila jsem se snad?
Říká se, že než umřete, přehraje se vám celý váš život. Nevěřím tomu, protože jsem to neslyšela právě od mrtvol. Ale stejně jsem to dnes zažila. Neumřela jsem. Ale to jste jistě pochopili.

Moje zlé, kamenné srdce zase po těch třech měsících něco cítilo a věřte mi, měla jsem chuť si za to nafackovat. Prošla jsem kolem něj? Usmál se na mě? Nebo si to jen namlouvám, abych si myslela, že o mě pořád stojí? Jsem zmatená. Všechno je zmatené a pěkně postavené na hlavu. Já si vzpomněla na všechny ty dny, na ten necelý rok, kdy jsem se vždy málem rozněžnila při vzpomínce... na něj. Co jsem to sakra za zvíře, že jsem ten cit zase cítila? Možná pár vteřin, možná nejasně, ale jsem si jistá, že jsem si představovala, jak jsme spolu, i když jsem nechtěla. Bylo to tak naráz, neovládnutelné. A myslím, že jsem pak pár minut nedýchala. Nebo si na to aspoň nepamatuji.

Pamatujete si na mě? A budete si na mě pamatovat i zítra?

*N
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Verjo Johanna | Web | 7. prosince 2011 v 8:02 | Reagovat

Wow. Šestnáctiny - to je dlouho :)

2 (Ne)šílená Charlotte | Web | 9. prosince 2011 v 22:40 | Reagovat

Šestnáctiny? U mě až v léédnu ... :-)

3 Taychi | Web | 11. prosince 2011 v 23:27 | Reagovat

Já potkala 'bývalýho 'kluka (první vztah od druhý třídy :-D)v autobuse a na skypu z něj vypadlo že mám hezkej kabát :D

4 •Pet!nka• | E-mail | Web | 12. prosince 2011 v 20:11 | Reagovat

Nemáš, zaručeně nemáš, kamené srdce! To mi nanamlouvej! A na Árdžího ser! Šlo to s nim? Ne! Tak proč by to mělo jít teď?

5 Lily Avril | Web | 12. prosince 2011 v 21:44 | Reagovat

Ahojky máš moc hezký blog. Rozjíždím nový blog o Avril Lavigne pokud bys měla zájem tak se ke mě koukni a zanech komentík díky moc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.